IMUNOTERAPIE
Imunoterapie je nová a rychle se rozvíjející metoda léčby zhoubných nádorů. Tzv. checkpoint inhibitory, monoklonální protilátky, které různými mechanismy obnovují protinádorovou imunitu, patří mezi nejvíce používanou léčbu v oblasti imunoterapie. Imunoterapie nelikviduje přímo nádorové buňky, ale obnovuje schopnost vlastního imunitního systému tyto buňky správně rozpoznat a s pomocí buněk vlastního imunitního systému nádorové buňky zničit. Tento typ léčby se nepoužívá pro léčbu všech typů nádorů, v současnosti se využívá např. v léčbě melanomu, nádorů plic, některých nádorů ledviny či močového měchýře, nádorů prsu.
Mechanismus účinku
Imunitní reakce v lidském těle jsou detailně řízeny. Imunitní buňky musejí být schopné rozpoznat a zničit látky tělu cizí, současně ale musejí mít schopnost odlišit vlastní zdravé buňky. Schopnost zastavit průběh imunitní reakce zabraňuje rozvoji autoimunitních onemocnění, ale umožňuje také i vznik tzv. nádorové tolerance.
Na povrchu bílých krvinek, které jsou schopny zničit nádorovou buňku, tj. určitý typ T lymfocytů, se vyskytují kromě jiných receptorů i „tlumicí“ receptory, především CTLA-4 a PD-1. Tyto body jsou označovány jako kontrolní body imunitní reakce (checkpoints). Aktivací těchto bodů jsou imunitní děje v organismu oslabeny a nádorové buňky mohou unikat kontrole. Nádorové buňky jsou schopny tyto body pomocí specifických molekul (ligandů) aktivovat, a to je ochraňuje před zničením.
Léky s mechanismem účinku checkpoint inhibitorů cílí právě na tyto kontrolní body na povrchu nádorových buněk, čímž obnovují aktivitu imunitního systému a nepřímo napomáhají likvidaci nádorových buněk.
Podání léku
U některých typů nádoru je před zahájením imunoterapie nutné potvrzení přítomnosti tzv. prediktivních markerů, znaků, jejichž přítomnost a rozsah dokáží předpovědět, zda bude u tohoto konkrétního nádoru imunoterapie přínosná. Tyto markery se vyšetřují z tkání odebraných při biopsii, nejčastěji vyšetřovaný marker je PD-L1.
Vedlejší účinky
Imunoterapie ovlivňuje toleranci imunitního systému nejen vůči nádorovým buňkám, ale i vůči vlastním zdravým tkáním. Z toho plynou četné tzv. imunitně podmíněné nežádoucí účinky. Svým charakterem připomínají autoimunitní onemocnění. Většinou mají mírný průběh, ale mohou se vyskytnout i velmi závažné stavy.
Komplikace se mohou objevit již při první aplikaci (nevolnost a zvracení, horečka, vyrážka až anafylaktická reakce), častěji se však rozvíjejí až s odstupem několika týdnů. Terapie tohoto typu nežádoucích účinků standardně spočívá v nasazení kortikoidů (ve formě tablet, mastí či nitrožilně). Pokud nedojde k dostatečnému zlepšení, nasazují se další nitrožilně aplikované léky (infliximab či mykofenolát mofetil). Součástí řešení nežádoucích účinků může být i přerušení, v závažných případech vysazení imunoterapie.
Dále by Vás mohlo zajímat
M-CZ-00003996