CÍLENÁ TERAPIE1
Buňky přijímají ze svého okolí podněty, které prostřednictvím vazby na receptor převádějí do nitra buňky a odpovídají na tyto podněty např. růstem, dělením, zánikem buněk. Jedná se o složité dráhy, které na sebe navazují a jsou vzájemně regulačně provázány. U zdravé buňky jsou tyto procesy správně regulovány. Nádorové buňky se této kontrole vymkly, dělení a růst probíhá neřízeně, nadměrně, může být potlačen proces přirozené buněčné smrti. K této nežádoucí změně v regulaci růstu a přežívání buněk často dochází na základě molekulárních změn v buňkách – v genetické informaci, v četnosti výskytu různých receptorů.
Cílená léčba se zaměřuje právě na změněné signální a regulační bílkoviny. To ji odlišuje od jiných způsobů léčby, např. standardní chemoterapie. Cílená terapie je navržena tak, aby účinněji ovlivňovala nádorové buňky a minimalizovala poškození zdravých buněk, což činí léčbu méně toxickou.
Pozn: Biologická léčba – často se nesprávně zaměňuje za léčbu cílenou. Biologická léčba ale představuje léky odvozené od přirozených, tělu vlastních molekul, nejčastěji proteinů, zatímco většina cílených léků jsou syntetické malé molekuly (výjimkou jsou monoklonální protilátky).
Průběh léčby
1. Identifikace nádoru
Před zahájením cílené léčby je nutné určit přesný typ nádoru a identifikovat přítomnost specifického molekulárního cíle – prediktivní marker, který je zodpovědný za růst nádoru. To lze provést na základě genetických a molekulárních analýz nádorové tkáně, které nám řeknou, jestli bude u tohoto konkrétního nádoru cílená léčba vhodná a efektivní.
2. Mechanismus účinku cílené léčby
Pod pojmem cílená léčba je zahrnuto několik skupin léků s různými mechanismy účinku, jako jsou:
- Monoklonální protilátky rozpoznají specifické bílkoviny na povrchu buněk a navázáním se na ně blokují signály pro růst a dělení buněk, obnovují signály pro zánik nádorové buňky (tzv. apoptózu) nebo umožňují imunitnímu systému přiměřeně zareagovat na přítomnost nádorové buňky (imunoterapie).
- Kinázové inhibitory jsou skupinou léků s nízkou molekulární hmotností (z anglického small drugs), které blokují některé důležité regulační enzymy.
- Konjugát protilátka a cytostatikum tyto léky obsahují kombinaci protilátky a cytostatika. Protilátka umožní cílený vstup cytostatika do nádorové buňky, to může vést ke zvýšení účinnosti léčby bez zvýšení toxicity léčby.
Většina cílených léků je zaměřena na procesy v nádorových buňkách, výjimku tvoří antiangiogenní léky, přípravky cílené na cévní zásobení nádoru, jež je klíčové pro další růst a metastazování nádoru.
Cílené léky se užívají buď samostatně, nebo je lze v některých případech vzájemně kombinovat, nebo se podávají současně s další léčbou, kde posilují její účinek.
3. Účinky léků na nádorové buňky
Cílená léčba ovlivňuje funkci molekulárního cíle, což může vést k zastavení růstu, množení a přežití nádorových buněk. Tím se buňky buď zastaví ve svém vývoji, nebo jsou indikovány k apoptóze (programované buněčné smrti).
4. Podání léků
Samostatná cílené léčba většinou probíhá ambulantně. Pokud ale bývá terapie kombinována s delšími chemoterapeutickými režimy, může si vyžádat hospitalizaci. Většinou se aplikuje jako nitrožilní infuze nebo ve formě podkožní injekce či tablet. Některé cílené léky se užívají kontinuálně (bez přerušení), jiné se aplikují v cyklech, tedy po podání léku následuje několikatýdenní pauza.
5. Vedlejší účinky
Cílená léčba může mít mírnější nežádoucí účinky. Protože má účinkovat primárně v nádorových buňkách, mohou mít nežádoucí účinky jiný charakter než tradiční chemoterapie.
Dále by Vás mohlo zajímat
-
Reference
- Na základě klinických studií.
M-CZ-00003996