RADIOTERAPIE
Radioterapie, také nazývaná ozařování či záření, je léčebný postup využívající ionizujícího záření k ničení nebo zpomalení růstu nádorových buněk. U rakoviny prsu se v některých případech indikuje po operaci ozáření (radioterapie). Jeho smyslem je zabránit návratu onemocnění v prsu či regionálních mízních uzlinách. Cílem je zničit nebo zpomalit růst nádorových buněk, se snahou minimalizovat poškození zdravých tkání.
Teleradioterapie a brachyradioterapie
Dle umístnění zdroje záření rozlišujeme teleradioterapii a brachyradioterapii.
- U teleradioterapie je zdroj ionizujícího záření umístěn mimo tělo pacienta. Nejčastějším ozařovacím přístrojem je lineární urychlovač.
- U brachyradioterapie se zdroj záření umísťuje do blízkosti nádoru nebo přímo do postižené tkáně. Hlavním smyslem brachyradioterapie je možnost zvýšení dávky záření bez většího ozáření zdravých tkání a orgánů, a tím snížení rizika nežádoucích účinků.
K radioterapii používáme nejmodernější přístroje a techniky, které dokáží zajistit přesné a bezpečné ozáření. Cílem je dosažení maximální dávky v ozařované oblasti s minimalizací ozáření okolní „zdravé“ tkáně.
Průběh léčby
Průběh léčby chemoterapií se může lišit v závislosti na mnoha faktorech, jako jsou druh rakoviny, stadium onemocnění, celkový zdravotní stav pacienta a zvolený typ chemoterapie. Zde je obecný přehled toho, co může průběh chemoterapie zahrnovat.
1. Plánování léčby
Nejprve lékaři provedou sérii diagnostických testů, jako jsou CT nebo MRI, aby získali přesné informace o umístění nádoru a okolních tkáních. Na základě těchto informací vytvoří individuální plán ozařování, který určuje dávkování, frekvenci ozařování a směr, ze kterého bude záření aplikováno.
2. Příprava na ozařování
Před zahájením léčby bude pacient podroben detailnímu označení klíčových bodů (na kůži pacienta vyznačí klíčové body speciální barvou) nebo fixaci, aby bylo zajištěno přesné opakování polohy těla při každé ozařovací seanci. To zajišťuje, že záření bude cílit přesně na nádor a minimalizuje se ozařování zdravých tkání.
3. Ozařování
Během ozařování je pacient v zafixované poloze a je vystaven ionizujícímu záření z vnějšího zářiče. Záření může být aplikováno z různých úhlů a směrů podle plánu léčby. Doba jednotlivé aplikace záření trvá obvykle několik minut. Ozařování samo o sobě nebolí a záření není viditelné.
4. Frekvence a délka léčby
Radioterapie se obvykle provádí v několika sezeních, která se nazývají frakce. Počet frakcí a celková délka léčby závisejí na typu nádoru, stadiu onemocnění, stavu pacienta a léčebném plánu. Nejčastěji se aplikuje pouze jedna frakce ozařování za den. Délka ozařování (počet frakcí) je stanoven lékařem při zahájení radioterapie. Může se uskutečnit až 30 i více návštěv, ale někdy postačí i výrazně méně.
5. Vedlejší účinky léčby
Radioterapie může mít vedlejší účinky, které se liší v závislosti na léčené oblasti a dávkování. Mezi běžné vedlejší účinky patří únava, podráždění kůže, nevolnost a zažívací potíže. Moderní radioterapie se však snaží minimalizovat tyto účinky pomocí přesnějšího zaměření záření.
Nežádoucí účinky – z hlediska rozsahu se dělí na místní a celkové:
- Místní změny po ozáření jsou takové, které postihují pouze tkáně a orgány vystavené přímo vlivu záření (například se jedná o změny na kůži, které často vypadají jako reakce kůže po opalování).
- Celkový účinek záření se může projevit jako postupně narůstající celková únava, bolesti hlavy, nechutenství, nevolnost až zvracení a jiné. Tíže závisí na stupni pokročilosti nádorového onemocnění, množství a druhu předchozí léčby, velikosti ozařovaného objemu těla, ale i na celkovém stavu, věku a přidružených chorobách pacienta.
Nežádoucí účinky – z hlediska časového se dělí na akutní a pozdní:
- Akutní nežádoucí účinky radioterapie vycházejí z přímého poškození orgánů a tkání citlivých na záření. Akutní nežádoucí účinky jsou většinou reverzibilní a po ukončení radioterapie zpravidla vymizí během několika týdnů. Mohou však přejít i do chronického stadia.
- Pozdní nežádoucí účinky mohou vzniknout ve tkáních i orgánech v odstupu týdnů až let. Vznikají buď na podkladě akutní reakce po ozáření (přechod akutních změn v chronické), nebo bez předchozích klinicky rozpoznatelných změn. Většinou jsou nevratné.
6. Sledování
V průběhu léčby i po jejím ukončení lékaři pravidelně sledují reakci na léčbu a reakci těla na ozařování. Pokud je to potřeba, mohou upravit dávkování nebo léčebný plán.
Dále by Vás mohlo zajímat
M-CZ-00003996