Hemofilik by měl být součástí (třídního) kolektivu jako kdokoliv jiný

Díky moderní léčbě mohou dnes jedinci s krvácivými nemocemi fungovat v každodenním životě velmi podobně jako kdokoliv jiný, což se týká i jejich školní účasti. Nicméně je určitě důležité, aby byli zástupci školy a případně i spolužáci hemofilika o nemoci informováni. Kdo by jim měl tyto informace předat? Jaká je v tomto ohledu role třídního učitele či výchovného poradce? A je vhodné, aby se hemofilik účastnil i různých mimoškolních výletů a akcí?

Toto téma bylo mj. součástí dalšího dílu podcastu Tohle můžeš aneb jak hacknout hemofilii. Pozvání k rozhovoru přijal Mgr. Jiří Salajka, pedagog a výchovný poradce ze ZŠ Mikulčice. Mgr. Salajka má s hemofilií blízkou zkušenost, protože jeho strýc i dva synovci se sami potýkají s touto nemocí, navíc on sám se účastnil několika letních táborů pro hemofiliky.

O nemoci by mělo vědět vedení školy i třídní učitel

Jak uvedl Mgr. Salajka, o nemoci by měl určitě vědět ředitel školy, zástupce školního poradenského pracoviště – výchovný poradce či školní psycholog – a také třídní učitel. Ten by měl mj. z preventivních důvodů obeznámit s nemocí i spolužáky hemofilika. Zvolit lze různé formy předání informací – například formou tzv. medikomiksů věnovaných právě této nemoci či prostřednictvím různých besed s mladšími dětmi nebo určitého vědeckého či zdravotnického projektu s těmi staršími. Škola by nicméně měla při volbě rozsahu i formy předávání informací respektovat přání hemofilika a jeho rodiny.

Pokud nejsou rodiče rozsáhlejší komunikaci se školou příliš nakloněni, pak tuto roli může převzít například pacientská organizace. V České republice máme konkrétně dvě – Hemojunior, který se zabývá především dětskými hemofiliky, a Český svaz hemofiliků, orientovaný na problematiku dospělých.

Mezi školou a rodiči (zákonnými zástupci) hemofilika by také měla být nastavena jasná linka, jak postupovat v případě krvácení.

Hemofilik na výletě či na škole v přírodě? Ano! 

Hemofilik by se měl, stejně jako jeho spolužáci, účastnit většiny, ne-li všech mimoškolních akcí se třídou, tedy pobytových škol v přírodě či výletů. Obzvlášť to platí tehdy, pokud už si dokáže sám aplikovat léky, což většina hemofiliků zvládá již od mladšího školního věku. V opačném případě si totiž dítě může připadat vyčleněné z kolektivu. „Myslím, že pokud je vedení (školy) vstřícné, tak lze tyto akce řešit třeba tak, že dítě doprovází například asistent pedagoga nebo další pracovník,“ říká Mgr. Salajka.

Podle pedagoga se za určitých okolností může hemofilik účastnit i lyžařského výcviku, i kdyby třeba nelyžoval a pouze pomáhal instruktorům s různými přípravnými aktivitami.

Hemofilik či jeho rodiče by se pochopitelně měli se zástupci školy předem domluvit, jaké podmínky dítě potřebuje pro skladování či aplikaci léku.

Hemofilik při tělesné výchově

Také aktivní účast na hodinách tělesné výchovy je v mnoha ohledech a při většině aktivit u hemofiliků žádoucí. Pohyb a sport s sebou pochopitelně nesou určité zvýšené riziko zranění, nicméně přináší řadu pozitiv – jsou vhodné pro zdravé fungování svalů a kloubů, zlepšují obecné motorické dovednosti a podporují začlenění do kolektivu. Pochopitelně ne všechny sporty jsou pro hemofiliky vhodné, přesné informace by měl učitel tělocviku opět získat od rodičů dítěte. Plánovaným sportovním a pohybovým aktivitám, včetně tělocviku, taky může hemofilik přizpůsobit časové rozvržení profylaxe.

V případě nejasností, ať už při komunikaci se spolužáky, či třeba učiteli, se mohou rodiče či hemofilik sám obrátit na výchovného poradce ve škole. Ten se může stát určitým důvěrníkem rodiny.

M-CZ-00003812